O antioxidantech se v poslední době hodně mluví. Známe je hlavně z reklam na zdravé čaje a zelenou kávu, které z našich peněženek hodlají vysát nemalou částku. Existují ale mnohem dostupnější potraviny, které si s množstvím antioxidantů s těmi reklamními rozhodně nezadají. A nemusíme pro ně jezdit ani nikam daleko, hodně z nich nám roste přímo pod nosem.
Definice antioxidantů je poměrně složitá a spletitá. My si vystačíme s mnohem jednodušším popisem. Existují chemické molekuly zvané volné radikály, které se díky oxidačním procesům oddělují v našich tělech od zdravých buněk. Tyto volné radikály se později vážou na zdravé buňky a poškozují je.
Mají na svědomí například vznik rakoviny nebo některých kardiovaskulárních onemocnění. Antioxidanty dokáží tyto „buněčné zmetky“ účinně likvidovat a tím chrání i naše zdraví. V našem vlastním zájmu je proto konzumovat potraviny s co největším množstvím antioxidantů. Činíme ale skutečně tak?
Antioxidanty v moderní stravě
Když si prohlédneme průměrný jídelníček západního civilizovaného člověka, najdeme v něm hlavně hodně bílé mouky, cukrů, tuků, soli a olejů a sem tam nějaký ten kousek ovoce nebo zeleniny, hlavně pak jablka a banány. Obvykle tušíme, že to není tak úplně správně, ale co na tom, když jsou polotovary pečiva nebo hotových jídel o tolik dostupnější a rychlejší při zahnání akutního hladu?
Obsah antioxidantů ale i jiných tělu prospěšných látek je v takové stravě opravdu minimální. Vitamíny a minerály se sice snažíme dohnat za pomoci syntetických přípravků z lékárny, u antioxidantů ale situace tak jednoduchá není.
Kde se vzaly antioxidanty?
Abychom pochopili, proč jsou antioxidanty pro náš organismus tak prospěšné, zaměříme se na to, kde se vlastně vzaly. Vyvinuly je rostliny jako ochranu před negativními vnějšími nebo vnitřními vlivy. Rostlina totiž nemůže jednoduše odejít z louky zamořené kořenovými háďátky nebo promočené od dlouhodobých dešťů. Místo toho musí zapracovat na svém vnitřním chemickém prostředí, které si dokáže s útočícími viry, bakteriemi ale i těžkými kovy docela dobře poradit. Při konzumaci rostlinné stravy pak přítomné antioxidanty přecházejí i do býložravých zvířat (tedy i lidí).
Nenechte se ale mýlit. Antioxidanty organizmu, který je zkonzumoval, sice velmi prospívají, ale nedokáží se v něm prakticky vůbec ukládat. Druhotná využitelnost antioxidantů z masa býložravých zvířat je proto minimální. Pro člověka je situace ještě o něco horší. Málokdy se totiž živíme zvířaty, volně se popásajícími na louce s vysokou biodiverzitou rostlin, které obsahují antioxidanty. Strava krmných zvířat obsahuje hlavně hodně obilovin, masokostní moučky a dalších nepřirozených výživových složek, které antioxidanty neviděly ani z rychlíku. Luxus zvířecích antioxidantů si proto dopřát nemůžeme.
Kde najdeme ty opěvované antioxidanty?
V rostlinné říši najdeme antioxidanty zastoupené hojně, přesto mezi jednotlivými druhy rostlin existují významné rozdíly. Spolehlivým ukazatelem vysokého množství antioxidantů je výrazná barva a intenzivní chuť. U ovoce jde hlavně o přítomnost barvy červené, oranžové, růžové, fialové a sytě zelené. Z plodů našeho podnebného pásma obsahuje nejvíce antioxidantů všechno lesní ovoce – ostružiny, maliny, borůvky, brusinky, jahody ale i jedlý jeřáb (oskeruše) nebo trnky. Z exotických plodů jsou to citrusy, plody noni, acaji, goji, rakytník nebo indický angrešt.
Další bohatou zásobárnu pak najdeme v bylinkách, které bez problémů vypěstujeme i na okenním parapetu. Mezi ty s největším obsahem antioxidantů patří oregáno, majoránka nebo rozmarýn. Chybu neuděláme ani s exotickým kořením jako je skořice nebo hřebíček. Právě hřebíček je doslova zdravou bombou. Jedna lžička rozemletého hřebíčku obsahuje tolik antioxidantů, kolik jich ve výše zmíněné nezdravé stravě zkonzumujeme za celý den.
Dobrým nápadem je žvýkat několik kousků hřebíčku každý den místo žvýkačky. Na neobvyklou chuť si brzy zvyknete. Ozdravíte tím svou ústní dutinu (hřebíček působí proti zánětům a zubnímu kazu), osvěžíte dech a navíc zkonzumujete i ty slibované antioxidanty.
Antioxidantů není nikdy dost
Dobrou zprávou je, přírodními antioxidanty se nemůžeme předávkovat. Je to logické. Ničí totiž pouze volné radikály, a když žádné nenajdou, ztratí se beze zbytku. To ale platí jen o antioxidantech přírodního původu, jak se ke své škodě přesvědčili kuřáci.
V minulém století vědci náhodou zjistili, že kuřákům velmi prospívá pravidelná konzumace mrkve, která díky vysokému obsahu vitamínu A chrání jejich plíce před rakovinou a dalšími onemocněními. Doporučili proto všem kuřákům přidat do stravy tabletky obsahující syntetický vitamín A. Jaké ale bylo jejich zděšení, když se u kontrolní skupiny užívající farmaceutické produkty riziko rakoviny nejenom nesnížilo, ale dokonce významně zvýšilo! Syntetický vitamín A je navíc ve vyšších dávkách toxický, což se o tom přírodním říct rozhodně nedá. A to platí i o všech přírodních antioxidantech všeobecně.
Při jejich konzumaci se proto klidně můžete řídit pravidlem čím více, tím lépe. A jestliže se vám podaří svůj jídelníček založit právě na potravinách obsahujících vysoký podíl antioxidantů, může se vám klidně stát, že každý den sníte tolik antioxidantů, kolik do sebe průměrný člověk dostane za týden nebo i za měsíc. A to na svém zdraví zcela jistě poznáte.
Předejdete tolika nemocem a zdravotním problémům, o jakých se vám ani nesnilo. Konzumace antioxidantů je významnou prevencí s velkým přesahem pozitivním účinků i do budoucna. Ve stáří totiž váš organismus všechnu péči, kterou jste mu v mládí věnovali, zcela jistě ocení a vy budete moci svůj zasloužený odpočinek strávit ve zdraví a pohodě.